Když krev onemocní

Poruchy krve mohou být samostatným onemocněním, často však signalizují jinou nemoc. Příznaky nikdy nepodceňujte.

Krev zásobuje kyslíkem a živinami všechny tkáně lidského těla. 50-55 procent krve tvoří krevní plazma, která obsahuje asi 90 procent vody a zbytek jsou různé látky: glukóza, hormony, enzymy, minerální látky, odpadní látky a velmi heterogenní skupina bílkovin: albuminy, fibrinogen (důležitý při srážení krve), alfa a betaglobulíny, které přepravují tuky – například cholesterol nebo gamaglobuliny, které pomáhají zvládat zánětlivá onemocnění. Zbývajících 45-50 procent krve tvoří specializované buňky:

  • červené krvinky – erytrocyty – žijí asi 3 měsíce, přenášejí kyslík,
  • bílé krvinky – leukocyty – žijí jen krátkou dobu (76 hodin), jsou součástí imunitního systému,
  • krevní destičky – trombocyty – přežívají v oběhu pouze 4-7 dní, účastní se na srážení krve.

V případě darované krve to rozhodně neplatí; naopak, je třeba ji řádně prověřit, jinak může být důsledek dramatický. Realizaci myšlenky transfuze krve předcházely pokusy se zvířaty. První pokus o transfuzi krve mezi lidmi udělal německý lékař Matthäus Purmann v roce 1668. Jeho objekty byli tři vojáci. Pokus však dopadl velmi špatně, podobně jako v mnoha dalších případech. Přelom přinesl až objev krevních skupin.

V roce 1900 přišel rakouský lékař Karl Landsteiner na existenci krevních skupin, a to na základě aglutinace – shlukování krvinek. Objevil však jen tři krevní skupiny, čtvrtou, poměrně vzácnou skupinu AB objevil až český vědec Jan Janský. Byl první, kdo správně rozdělil krev podle aglutinačních vlastností (schopnost shlukovat červené krvinky) do čtyř skupin (A, B, 0, AB). Při transfuzi krve od dárce k příjemci je třeba dbát na shodu krevních skupin a provést zkoušku slučitelnosti. Pokud není uživatelovi podána správná krevní skupina, nastává hemolýza – rozpad červených krvinek v krvi příjemce.

Dalším významným krokem bylo objevení Rh faktoru v roce 1939. Neshoda v antigenech Rh při transfuzi krve je život ohrožující situací a při specifické situaci neshody mezi matkou a jejím plodem může být příčinou hemolytické nemoci novorozence.

Co však dělení na krevní skupiny znamená? Krevní skupinu určují markery na červených krvinkách – antigeny (aglutinogeny). Tyto mohou být typu A, B nebo AB, anebo nejsou žádné. Plazma obsahuje různé protilátky proti specifickým antigenům erytrocytů. Například plazma člověka se skupinou A obsahuje protilátky proti antigenům B. Po smíchání s krevní skupinou B (s protilátkami k antigenům A) vytvoří protilátky proti antigenům A shluky s antigeny A – aglutinují.

  • Krevní skupina A – červené krvinky mají antigeny A, v plazmě jsou protilátky proti antigenu B.
  • Krevní skupina B – červené krvinky mají antigeny B, v plazmě jsou protilátky proti antigenu A.
  • Krevní skupina AB – červené krvinky mají antigeny A a B, v plazmě nejsou proti nim žádné protilátky.
  • Krevní skupina 0 – červené krvinky nemají antigeny A ani B, v plazmě jsou protilátky proti antigenům A a B.

Kdo může darovat krev

Každý zdravý člověk s hmotností více než 50 kg ve věku od 18 do 65 let, musí však splňovat přesně stanovené předpoklady a kritéria. Muži mohou darovat krev maximálně 4krát do roka, ženy 3krát.

Nejčastější onemocnění krve

Podle hematoložky Beáty Beňové z košické hematologické a transfuzní ambulance k nim určitě patří anémie – chudokrevnost. Onemocnění charakterizuje nedostatek červených krvinek a/nebo nedostatek krevního barviva hemoglobinu, který je přímým nosičem kyslíku v organismu. uživateli s anémií proto mohou mít potíže s více orgánovými systémy (dušnost, závratě, bušení srdce, svalová slabost, vypadávání vlasů …).

Příčin může být několik – nedostatek železa (zvýšené ztráty u dívek a žen v produktivním věku), nedostatečné vstřebávání železa přes trávicí trakt, ztráty železa v trávicím traktu, ztráty močí, nadměrné gynekologické krvácení, nedostatek vitaminu B 12 (porucha jeho vstřebávání v trávicím traktu nebo snížený přísun), dalšími komplikovanějšími příčinami může být nadměrný rozpad červených krvinek nebo jejich nedostatečná tvorba v kostní dřeni.

Příčinou může být i špatná strava.

Podle lékařky může být rizikem vzniku anémie i nedostatečná konzumace masa (typická u vegeterianů), červené řepy, luštěnin, zelené listové zeleniny, petržele, černého rybízu, brokolice.

Projevy anémie nemusí být specifické, často se jedná o tyto příznaky:

  • bledost,
  • únava,
  • slabost,
  • ponámahová dušnost,
  • bušení srdce,
  • závratě až kolapsy,
  • žluté zbarvení kůže a spojivek.

„I proto se na ni nemyslí a často se hledají jiná orgánová onemocnění a zapomíná se na obyčejné vyšetření krve,“ dodává lékařka. V orientačních testech se chudokrevnost nemusí závažně projevit. Může být přítomna ve skryté formě.

Pokud má tedy uživatel potíže, lékař by měl pátrat po více příznacích, které by anémii potvrdily. Podle lékařky se klinické příznaky anémie mohou překrývat s příznaky jiných onemocnění; při podezření na anémii proto musí být uživatel vyšetřen laboratorními postupy.

Anémie může být nejen samostatným onemocněním, ale může signalizovat i jiná závažná onemocnění, jako je například nádor, vředová choroba apod.

Krevní sraženiny

Dalšími častými onemocněními krve jsou dnes tromboembolická onemocnění. Při nich se obvykle v žilách levé dolní končetiny tvoří krevní sraženiny – tromby. Pokud se uvolní, mohou se krví dostat do více orgánů a způsobit například plicní embolii apod.

Lékařka vysvětluje, že nejčastěji se objevují u uživatelů po velkých operačních zákrocích nebo u lidí, kteří jsou delší dobu imobilní. „Problémem je to, že tromboembolická nemoc často překvapí i mladé a zcela zdravé jedince v důsledku minimálního provokujícího faktoru – například ženy po nasazení hormonální antikoncepce nebo mladé lidí po dlouhém cestování,“ vysvětluje Beáta Beňová.

Vhodná prevence:

  • aktivní pohyb,
  • dostatek tekutin,
  • pokud se objeví dušnost, atypická bolest na hrudi či jednostranný otok končetiny, pak v domácích podmínkách lze jako lék první volby použít anopyrin nebo ibalgin. Co nejdříve však navštivte lékaře.

Vrozené predispozice ke trombóze pomohou odhalit hematologická vyšetření, před tromboembolickými příhodami se uživatel může chránit správnou prevencí.

Krev a rakovina

Ne malou skupinou onemocnění jsou nádorová onemocnění krve. U dětí se nejčastěji vyskytuje akutní lymfoblastická leukémie. V kostní dřeni je potlačována tvorba zdravých buněk včetně bílých krvinek a krvetvorba je nahrazena nadměrnou produkcí nezralých bílých krvinek. Ty nemají dostatečně vyvinuté obranné funkce. Děti tak trpí nejen častými infekcemi, ale postupně i příznaky anémie a krvácením v důsledku nedostatečné tvorby krevních destiček.

Kdy vyhledat lékaře?

  • pokud dítě mívá časté infekce s potřebou užívání antibiotik,
  • pokud u něj pozorujete narůstající celkovou slabost,
  • pokud vykazuje úbytek na váze nebo nepřibírá,
  • pokud má bledé sliznice anebo spontánně (bez poranění) krvácí z kůže a sliznic,
  • pokud má zvětšené lymfatické uzliny.

„Nemusíte se však hned bát,“ uklidňuje lékařka, „uvedené příznaky mohou doprovázet i chronické infekce či autoimunitní onemocnění, příznaky však nepodceňujte.“

Ve starším věku je nejčastější chronická lymfatická leukémie. Jedná se o nadbytečnou tvorbu a hromadění funkčně nevyvinutých bílých krvinek v kostní dřeni, lymfatických uzlinách nebo lymfatické tkáni různých orgánů.

Hematoložka říká, že tato nemoc je typická tím, že uživateli přežívají dlouho, avšak se „špatným“ krevním obrazem. „Nemají klinické potíže ani nevyžadují silnou léčbu. Pokud se však nemoc prohloubí, pak dnešní medicína již zná léčebné režimy, které výrazně prodlouží život uživatela a zlepší kvalitu jeho života.“

Otrava krve

S tímto pojmem se zřejmě setkal každý; lidé si obvykle myslí, že k ní dochází po poranění nebo uštknutí hadem, štípnutí hmyzem apod. Sepse je vždy život ohrožující a nebezpečný stav. U takového uživatela je krev zaplavena bakteriemi nebo různými toxiny.

Problém je podle lékařky v tom, že infekce se neomezí na orgán, do něhož se původně dostala, ale prostřednictvím krve pronikne do celého těla. Nejčastěji je vstupní branou trávicí trakt, zejména střevo, do kterého vnikne „nálož“ škodlivin v potravě. Infekce může proniknout rovněž přes poškozenou sliznici střeva a tím i přes jeho přirozenou ochrannou bariéru; do krve se tak dostanou různé bakterie, plísně a jiné toxiny.

V nevýhodě jsou ti, kteří mají narušenou přirozenou imunitu; v hematologii to jsou zejména uživateli s nízkým počtem bílých krvinek, ale v ohrožení jsou i uživateli s přirozeně slabší imunitou – děti, senioři, často uživateli s cukrovkou.

Nebezpečnou bránou mohou být i sliznice močového měchýře nebo dýchacího traktu, velmi často i poškozená kůže (popáleniny, úraz …).

A jak se otrava krve projevuje? Beáta Beňová říká, že sepse se u každého může projevovat jinak, nejčastěji jako:

  • horečka,
  • zimnice,
  • extrémní slabost,
  • svalová slabost, až schvácenost,
  • suché rty,
  • rychlá srdeční frekvence, která se dá dobře vysledovat nahmatáním pulsu na ruce,
  • časté jsou obtíže orgánu, kterým „škodlivina“ do těla pronikla – průjem, bolesti břicha, kašel s hlenem, dušnost, pálení při močení, bolest zad v bederní oblasti.

Nebezpečné je, když začne klesat systémový tlak (méně než 80/50 ), zrychlovat puls (více než 90/ min), když se objeví patologická dýchavičnost (více než 20/min) nebo začne spontánní krvácení z kůže a sliznic, které není důsledkem úrazu či poranění.

Infekce a obranná reakce začínají působit na stěnu krevních cév, cévy se rozšiřují, klesá tlak, zrychluje se puls, uvnitř cév dochází k přehnanému zbytečnému endovaskulárnímu srážení, kterým se „spotřebují“ srážecí látky a uživatel začíná krvácet.

Lékařka dále říká, že následně v organismu vzniká „velký chaos“ a tak to, co mělo pomoci nemoc odstranit, se obrací proti vlastnímu organismu člověka. V takovém případě musí co nejrychleji a odborně zasáhnout medicína.

„Určitě nedoporučuji domácí léčbu sepse pomocí bylinek, vysávání rány, homeopatie, domácích výplachů apod. uživatela je třeba držet v teple, podávat mu hodně tekutin, tlumit teplotu, avšak vždy je zapotřebí navštívit či přivolat lékaře,“ zdůrazňuje hematoložka.

V rámci léčby je třeba co nejdříve vyloučit škodlivinu – například při otravě vypláchnout žaludek a při zánětu najít cílené antibiotikum, které zničí původce zánětu. Druhá část léčby se zaměřuje na podporu krevního oběhu, činnosti srdce a zabránění rozvoje získané poruchy srážení krve.

Umělá krev

V současnosti aktuálně rezonuje v povědomí odborné veřejnosti, je však stále ve stádiu výzkumů. Podle hematoložky Beáty Beňové zatím určitě není plnohodnotnou náhradou lidské krve. Hematoložka říká, že pozitivem by mohlo být eliminování přenosu infekčních onemocnění. „Zda se však stane adekvátní náhradou vzácné lidské tekutiny, si nedovolím objektivně předvídat, protože jak hematolog si uvědomuji nesmírně složité a důmyslně uspořádané interakce mezi krevními buňkami a tekutými součástmi krve.“

Zajímavosti z historie

Některé teorie formovaly základy lékařství na dlouhá staletí.

Takovou byla například teorie starověkého řeckého lékaře Galena, který věřil, že krev vzniká v játrech, odkud ji žíly rozvádějí do všech tkání těla. Podle jeho názoru, srdce sloužilo jen k tomu, aby krev protékala zprava doleva a dostala se do plic. Ne všechny jeho myšlenky tedy byly správné. Galenova teorie tak zčásti zbrzdila rozvoj lékařství až do 17. století.

  • K významným mezníkům patřil objev krevního oběhu v roce 1628, o který se zasloužil anglický královský lékař William Harvey (1578-1657), uznávaná kapacita v oblasti medicínských objevů. K jeho úspěchům patří i objev velkého (tělového) a malého (plicního) krevního oběhu.
  • Červené krvinky pozoroval poprvé holandský přírodovědec Antoni van Leeuweenhoek v roce 1668, a to pomocí mikroskopu vlastnoruční výroby.
  • Transfuze – jeden z prvních pokusů se připisuje Němci Georgovi von Wahrendorfovi v roce 1642. Pomocí duté kůstky vstříkl psům do cév alkohol a pozoroval jejich chování. Po tomto pokusu byl už jen krok k myšlence a pokusu nahradit krev chybějící v krevním oběhu člověka.
  • První historicky doložená krevní transfuze se datuje do roku 1665. Uskutečnil ji v Oxfordu anglický fyziolog Richard Lower, a to mezi dvěma psy.
  • První pokus o krevní transfuzi mezi lidmi se odehrál v roce 1668, kdy se o ni v případě tří vojáků pokusil německý lékař Matthäus Purmann.
  • Krevní transfuze zaznamenaly rozmach během I. světové války. Zkušenosti se později využívaly v chirurgii, avšak lékaři ještě nějaký čas zápasili s problémem srážlivosti krve. Tento problém vyřešil až objev protisrážlivé vlastností některých solí, později heparinu, hirudinu a dikumarolu.