Nádory ledvin

Nádory ledvin patří mezi onkologická onemocnění ledvin. Ledviny jsou párový orgán, jehož povrch má rovnoměrnou červenohnědou barvu a který se nachází po stranách bederní části páteře. Při pohledu zepředu mají charakteristický fazolovitý tvar. Jsou umístěny blíže k zadní než k přední straně těla. V případě nádoru ledvin zhoubné buňky nekontrolovaně rostou a tvoří nádorové masy.

Ledviny filtrují krev a odstraňují odpadní produkty, molekuly obsahující dusík a síru, nadbytečné soli a vodu. Přes ledvinové kapiláry se denně přefiltruje 180 litrů krevní plazmy a každou minutou se vytvoří 120 ml ultrafiltrátu. Tyto orgány také produkují hormony, které řídí krevní tlak, tvorbu červených krvinek a další funkce. Každá ledvina funguje nezávisle na druhé. Přístrojová dialýza (což je vlastně mechanický proces odstraňování metabolických zplodin z těla uživatela) umožňuje žít i bez ledvin.

Nádory ledvin zahrnují několik typů:

Karcinom z jasných buněk tvoří asi 85% případů nádorů ledvin. Tento typ vzniká z epitelu ledvinných glomerulů a kanálků parenchymu ledvin.
Karcinom z přechodných urotelových buněk vyrůstá z přechodného epitelu ledvinných pánviček, kterými protéká vytvořená moč předtím, než se dostane do močového měchýře. Tento typ nádorů je podobný karcinomu močového měchýře a je proto léčen stejným postupem.
Wilmsův tumor se vyskytuje zejména u dětí. Jeho způsob léčby se liší od léčby karcinomu ledvin dospělých. Další informace naleznete v sekci Nádory u dětí: Wilmsův tumor.
Papilární karcinom ledvin se vyskytuje u 10% až 15% uživatelů. Geneticky je odlišný od typu jasnobuněčného a je také odlišně léčen.

Stanovení přesného typu nádorových buněk pomáhá lékařům naplánovat léčebnou strategii. V případě nádorů ledvin přicházejí v úvahu čtyři různé druhy buněk, z nichž jsou důležité zejména dva:

Jasný (světlý) typ buněk je nejčastější, nachází se v 85% případů karcinomu ledvin
Sarkomatoidní typ buněk je vzácný; vyskytuje se při sarkómových nádorech, které vyrůstají z tuku nebo pouzdra ledviny.

Chirurgický zákrok, pomocí kterého se odstraní nádor na ledvině nebo celá ledvina, dává reálnou šanci na vyléčení nádoru, pokud se tento ještě nerozšířil do dalších oblastí. Pokud již nádorové onemocnění pokročilo za hranici ledviny a jsou přítomny metastázy, pak je úspěšná léčba obtížná. Asi u jednoho procenta všech případů karcinomu ledvin se někdy nádor spontánně (sám od sebe) zmenší či dokonce zcela zmizí; odborníci v této oblasti se proto soustředili na podporu imunitního systému jako účinného nástroje k léčbě pokročilého karcinomu ledvin, který pravděpodobně hraje důležitou úlohu při potlačení nádorového růstu.

Statistika

Karcinom ledvin je u mužů sedmým nejčastějším nádorovým onemocněním a desátou nejčastější příčinou smrti na rakovinu. Procento pětiletého přežití je u lidí s karcinomem ledvin asi 63% .

Statistické údaje o karcinomu je třeba interpretovat nanejvýš opatrně. U uživatela nelze přesně určit, jak dlouho bude s karcinomem žít; nelze vycházet z průměrného přežití uživatelů se stejným onemocněním a stádiem nemoci. Je třeba vědět, že uvedený údaj je pouze průměrné statistické číslo získané sledováním velkého souboru uživatelů a od skutečné délky přežití se v jeho případě může i značně lišit. Jelikož se statistiky přežití vyhodnocují v pětiletých intervalech (někdy i v ročních), nemusí zachycovat nejnovější pokroky dosažené v léčbě či diagnostice tohoto typu rakoviny.

Rizikové faktory a prevence

Příčina vzniku karcinomu ledvin není známa; bylo však identifikováno několik rizikových faktorů, které se na zhoubné přeměně buněk mohou spolupodílet. Některé z nich, jako je např. věk nebo pohlaví, nelze ovlivnit, zatímco jiné se ovlivnit dají.

Vzhledem k nádorům ledvin neznáme dost faktů na to, aby se dalo s určitostí říci, jak jejich vzniku předcházet. Jsou však určité možnosti, které dokáží riziko vzniku tumoru zmenšit, jako například: přestat kouřit, upravit vysoký krevní tlak, udržovat pod kontrolou tělesnou hmotnost, jíst hodně ovoce a méně tuků.

Rizikové faktory vzniku karcinomu ledvin jsou následujíc:
Kouření. Kouření zdvojnásobuje riziko vzniku karcinomu ledvin. Zdá se, že kouření způsobuje 30% případů karcinomu ledvin u mužů a asi 25% u žen.
Pohlaví a rasa. Karcinom ledvin se vyskytuje 2krát až 3krát častěji u mužů než u žen. Výskyt karcinomu ledvin je nejvyšší mezi obyvatelstvem s černou pletí.
Věk. Karcinom ledvin je obyčejně onemocněním dospělých a bývá nejčastěji diagnostikován u lidí mezi 50. a 70. rokem života.
Způsob stravování a tělesná hmotnost. Výzkumy trvale potvrzují souvislost mezi karcinomem ledvin a obezitou způsobenou příjmem potravy s vysokým obsahem tuků.
Hypertenze (vysoký krevní tlak). Souvislost mezi vysokým krevním tlakem a karcinomem ledvin byla potvrzena v rámci některých výzkumných prací.
Nadměrné užívání některých léků. Léky proti bolesti obsahující fenacetin se dnes nepoužívají, protože se prokázala souvislost jejich užívání s výskytem karcinomu ledvin. Nadměrné užívání jiných léků ze skupiny diuretik (močopudné léky) a analgetik (léky proti bolesti) může mít také souvislost s výskytem karcinomu ledvin.
Vystavení účinkům azbestu a kadmia. Některé výzkumy prokázaly spojení mezi expozicí azbestu a karcinomem ledvin. Působení kovového prvku kadmia během práce s produkty, jako jsou baterie, barvy a svařovací materiály, může rovněž zvyšovat riziko nádoru, které se ještě znásobuje, pokud je účinkem kadmia vystaven kuřák.
Dlouhodobá dialýza. U uživatelů, kteří jsou dlouhodobě odkázáni na dialýzu, se mohou objevit na ledvinách cystické útvary. Tyto cysty jsou však obvykle zavčas odhaleny a mohou být odstraněny dříve, než podlehnou zhoubné přeměně.
Genetické riziko a riziko dědičnosti. Riziko dědičnosti bylo u karcinomu ledvin potvrzeno, avšak bylo objeveno jen několik málo specifických genů, které toto riziko zvyšují. Jeden z těchto genů odpovídá za dědičnou genetickou chorobu zvanou von Hippel-Lindauův syndrom. Karcinom ledvin z jasných buněk se objevuje asi u 50% uživatelů s tímto syndromem.
Nedávno byly objeveny dva další genetické syndromy, které jsou s karcinomem ledvin spojeny: syndrom Birt- Hogg-Dube a syndrom dědičné leiomyomatózy.
Přítomnost jiných onemocnění. U uživatelů s tuberózní sklerózou a komplexní genetickou poruchou je zvýšené riziko výskytu nádorů ledvin, podobně jako u lidí s von Hippel- Lindauův syndromem (viz výše: genetické riziko).

Symptomy

Mnoho případů nádorů ledvin je objeveno náhodně, když se uživatel podrobí rentgenovému nebo ultrazvukovému vyšetření z jiných příčin. V těchto časných stadiích nevyvolává karcinom ledvin žádné bolesti. Mnohé příznaky upozorňující na zhoubný nádor, jako je například přítomnost krve v moči, mohou vyvolat i jiné příčiny (záněty, cysty). Symptomy nádoru se obvykle objeví, až když je nádor dost velký a začíná přerůstat blízké orgány.

Symptomy nádorů ledvin jsou následující:

krev v moči
bolest nebo pocit tlaku v boku, nebo na zádech
zduření nebo boule na boku nebo na zádech
otoky kotníků a nohou
vysoký krevní tlak nebo anémie (chudokrevnost, snížený počet červených krvinek)
únava
ztráta chuti k jídlu
úbytek tělesné hmotnosti
opakující se horečky, jejichž příčina není zánětlivá

Diagnostika

Neexistují žádné jednoduché testy, které by hned odhalily časná stadia nádorového postižení ledvin. Lékaři doporučují, aby se lidé s vysokým rizikem výskytu tohoto onemocnění podrobovali častějším kontrolním vyšetřením moči na přítomnost krve nebo ultrazvukovým vyšetřením ledvin.

Vyšetření lékařem. Při diagnostice nádoru ledvin musí lékař uživatela podrobit lékařskému vyšetření a prohmatat uživatelovu břišní dutinu i ostatní oblasti; přitom se snaží pohmatem nalézt podezřele zvětšená místa v těle.

Krevní testy. Provádí se několik laboratorních testů včetně krevního obrazu, kdy se zjišťuje počet červených krvinek, a vyšetření moči na přítomnost krve, bakterií nebo nádorových buněk.

Zobrazovací vyšetření:

Intravenózní vylučovací pyelografie (IVP). Do krevního řečiště se přes žílu podá tekutá kontrastní látka, která se vylučuje ledvinami a zvýrazní na rentgenovém snímku obě ledviny, močové pánvičky, močovody, močový měchýř, případně i močovou trubici. Rentgenový snímek může ukázat změny velikosti ledvin a defiguraci ledvinových kalichů a pánviček v případě přítomnosti tumoru.

Arteriografie.Kontrastní látka je vstříknuta do velké arterie (tepny), která zásobuje ledviny tepennou krví. Tímto vyšetřením se dobře zobrazí atypické arterie, které vyživují větší nádor.

Ultrasonografie.Přítomnost nádoru lze zobrazit ultrasonograficky pomocí vysílaných ultrazvukových vln, jejichž zpětný odraz je přijímán přes sonografickou sondu. Při ultrazvukovém vyšetření lze někdy nádor ledviny zjistit i v případě, kdy byl uživatel odeslán k vyšetření z důvodu jiné urologické diagnózy.

Počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MRI). Počítačový tomograf (CT) zpracovává rentgenové paprsky z různých úhlů a vytváří pomocí počítače průřezový obraz vnitřku těla. Kvůli detailnějšímu zobrazení se někdy podává do žíly i kontrastní látka. Zobrazení magnetickou rezonancí (MRI) nevyužívá k vytvoření obrazu rentgenové paprsky, nýbrž indukované magnetické pole. Princip zpracování průřezového obrazu vnitřku těla je obdobný jako u CT vyšetření.

Rentgen hrudníku a kostí (RTG). Tato vyšetření pomáhají odhalit metastatická ložiska na plicích a v kostech.

Pozitronová emisní tomografie (PET). PET vyšetření slouží jako nový způsob diagnostiky nádorového onemocnění v nejednoznačných případech. Toto vyšetření využívá nízkou radiační dávku radioaktivně značeného cukru (glukózy) k určení metabolické aktivity buněk. Dokáže rozlišovat mezi zhoubnými (maligními) a nezhoubnými (benigními) nádory. Přestože je tato metoda zcela nová, lékaři ji mohou v určitých situacích doporučit. Pozitronová emisní tomografie se doporučuje jako doplňkové vyšetření k CT a MRI.

Biopsie Při biopsii lékař odebere vzorek tkáně za účelem histologického vyšetření. Vzorek je zaslán do laboratoře, kde zkušený patolog zkontroluje přítomnost nádorových buněk ve vyšetřované tkáni. Pokud je biopsie pozitivní, může potvrdit nádorové onemocnění. Pokud je biopsie negativní, je třeba provést další vyšetření. Biopsie není nutná, pokud se tumor jednoznačně potvrdil vyšetřením počítačovou tomografií.

Ve vzácných případech karcinomu ledvinové pánvičky může být provedeno speciální vyšetření – cystoskopie a nefroureteroskopie. Při těchto vyšetřeních se uživatelovi pod sedativy (uklidňující prostředky) zavede močovou trubicí do močového měchýře a pak přes ústí močovodu až do ledvinné pánvičky endoskopická sonda se světelným zdrojem a optikou. Tento přístroj dokáže odebrat vzorky buněk z podezřelých míst a v některých případech i odstranit malé nádory.

Stádia

V dalším kroku po zjištění přítomnosti nádoru je třeba zjistit, nakolik je nádor pokročilý a zda se nerozšířil do jiných částí těla ve formě metastáz. Tento proces se nazývá stanovení stadia.

K určení stádia nádorů ledvin lékaři často používají klasifikační systém TNM.

V rámci tohoto systém jsou při posuzování stádia nádorového onemocnění brána v úvahu tři kritéria: vlastní tumor, lymfatické uzliny v jeho okolí a přítomnost metastáz. Kombinace výsledných nálezů určuje stádium rakoviny u konkrétního uživatela.

Poznání stádia pomáhá lékařům naplánovat optimální léčebnou strategii a stanovit prognózu uživatela. Stádium karcinomu ledvin závisí na velikosti primárního nádoru, jeho prorůstání do přilehlých tkání a také na tom, jak intenzivně vrůstá do cévního systému ledviny.

Kategorizace stádií nádorového onemocnění ledvin podle systému TNM

TNM je zkratka: tumor – T, uzlina (latinsky nodus) – N a metastáza – M. Při určování stádia nádorů přihlížejí lékaři k těmto třem faktorům:

Jak velký je primární tumor (nádor)? (T – tumor)
Rozšířil se tumor do lymfatických uzlin? (N – nodus)
Rozšířil se (metastázoval) karcinom do dalších částí těla? (M – metastáza)

T – Nádor

T – Tumor
T – Tumor
Pomocí systému TNM se symbol „T“ ve spojení s jiným písmenem nebo číslem (0 – 4) používá k popisu stádia rozsahu a lokality primárního nádoru. Některá stadia jsou členěna na menší skupiny, které mohou poskytnout detailnější zpřesnění údajů. To pomáhá lékařům navrhnout nejlepší plán léčby pro konkrétního uživatela. Pokud je tumorů více, pak se ke kategorii „T“ přidává písmeno „m“ (multiple, mnohočetný).
TX: primární nádor nelze hodnotit.
T0: není žádný důkaz primárního nádoru v ledvině, bez známek primárního tumoru.
T1: nádor 7 cm nebo menší v největším rozměru, omezený na ledvinu.
T1a: nádor má nejvíce 4 cm v největším rozměru, omezený na ledvinu.
T1b: nádor má 4 – 7 cm v největším rozměru, omezený na ledvinu.
T2: nádor větší než 7 cm v největším rozměru, omezený na ledvinu.
T3: nádor prorůstá do hlavních ledvinových cév nebo postihuje nadledvinu (žláza na horním pólu každé ledviny, která produkuje různé hormony a adrenalin, které regulují srdeční frekvenci, krevní tlak a další tělesné funkce) nebo perinefrické tkáně (pojivovou tuková tkáň v okolí každé ledviny). Tumor nepřesahuje za Gerotovu ledvinovou fascii (blanitý obal každé ledviny).
T3a: nádor postihuje nadledvinu nebo okolní tkáně, avšak nepřesahuje za Gerotovu fascii
T3b: nádor šířící se do renální (ledvinové) žíly (žil) nebo do vena cava (dutá žíla, která vede krev do srdce) pod bránici.
T3c: nádor šířící se do vena cava nad bránici.
T4: nádor prorůstá za Gerotovu ledvinovou fascii.

N – Regionální lymfatické uzliny
„N“ ve zkratce TNM označuje uzlinu. Lymfatické uzliny jsou drobné uzlíky fazolovitého tvaru umístěné po celém těle, které za normálních okolností napomáhají v boji proti infekcím a nádorovému bujení jako součást imunitního systému lidského těla. V blízkosti ledvin se nacházejí regionální lymfatické uzliny (hilové, břišní paraaortální a parakavální) a v ostatních částech těla jsou vzhledem k ledvině vzdálené lymfatické uzliny.
NX: regionální lymfatické uzliny nelze hodnotit.
N0: bez metastáz v regionálních lymfatických uzlinách.
N1: metastázy v jedné regionální lymfatické uzlině.
N2: metastázy ve více než jedné regionální lymfatické uzlině.

M – Vzdálené metastázy
„M“ ve zkratce TNM udává, zda se tumor rozšířil (metastázoval) i do jiných částí těla. V případě karcinomu ledvin jsou častými místy výskytu metastáz kosti, játra, plíce, mozek a vzdálené lymfatické uzliny.
MX: přítomnost vzdálených metastáz nelze hodnotit.
M0:vzdálené metastázy nejsou přítomny.
M1: vzdálené metastázy jsou přítomny.

Kategorizace do stádií I, II, III a IV
Když jsou shromážděny údaje uživatelova stavu podle kategorizace TNM, pak kombinací těchto dat určí lékaři stádium pokročilosti, ve kterém se nemoc nachází. Podle této klasifikace lékaři přesně určí pokročilost karcinomu ledviny číslem stadia: I, II, III a IV.
Stadium I: Nádor má nejvíce 7 cm v největším rozměru a je omezen na postiženou ledvinu. Nerozšířil se do lymfatických uzlin ani do vzdálených částí těla (T1, N0, M0).
Stádium II: Nádor je větší než 7 cm a je omezen na postiženou ledvinu. Nerozšířil se do lymfatických uzlin ani do vzdálených částí těla (T2, N0, M0).
Stádium III: Sem patří následující možnosti:

Nádor se rozšířil do jedné regionální lymfatické uzliny, avšak nikoliv do vzdálených lymfatických uzlin nebo jiných orgánů (T1, T2, T3, N1, M0).
Nádor prorůstá do tukové tkáně v okolí ledviny a/nebo do renální (ledvinové) žíly, avšak nepostihuje žádné lymfatické uzliny ani jiné orgány (T3, N0, M0).

Stádium IV: Jakákoli z následujících možností:

Nádor se rozšířil přímo přes tuková tkáň a fascii (blána, která obaluje ledvinu), možná i do jedné regionální lymfatické uzliny, avšak nezasáhl jiné části těla (T4, N0, N1, M0).
Nádor se rozšířil do více než jedné regionální lymfatické uzliny v blízkosti ledviny, avšak nikoliv do jiných částí těla (jakékoliv T, N2, M0).
Nádor se rozšířil do některého ze vzdálených orgánů, jako jsou plíce, kosti, nebo mozek (jakékoliv T, jakékoliv N, M1).Recidivující karcinom ledvin znamená, že se nádorové onemocnění po ukončené léčbě znovu vrátilo. Nový tumor se může objevit ve zbývající ledvině nebo v jiné části těla.

Léčba

Za výběr vhodné léčby odpovídá tým odborníků, ve kterém mohou být zastoupeni: urolog, klinický onkolog, histopatolog, radiodiagnostik, radiační onkolog a další odborníci. Určení léčebné strategie závisí na podtypu nádorových buněk (histologie) a stupni pokročilosti nádoru (stádia).

Pokud je karcinom lokalizovaný a svým růstem se nešíří mimo ledvinu, pak značnou šanci na úplné vyléčení dává chirurgický zákrok, během kterého se odstraní celý nádor nebo celá ledvina a podle možností i okolní tkáň a regionální lymfatické uzliny.

Pokud je karcinom svým růstem pokročilý a prorůstá do okolních orgánů nebo metastazuje, pak může pomoci radiační léčba (při regionálním šíření) nebo tzv. systémová léčba (při vzdálených metastázách), mezi kterou počítáme imunoterapii a chemoterapii. Doposud nejlepší výsledky při léčbě metastatického karcinomu ledvin přinesla imunoterapie, která dokáže podpořit imunitní systém těla uživatela při potlačení nádorového onemocnění.

Chirurgická léčba
Chirurgický postup, při kterém se odstraní celý nádor a okolní tkáně, se nazývá radikální nefrektomie. Při radikální nefrektomii se odstraňuje celá postižená ledvina. Pokud je nádorem zasažena i okolní tkáň a regionální lymfatické uzliny, pak se přistupuje k radikální nefrektomii s disekciou (odstraněním) lymfatických uzlin. Pokud nádor prorůstá do nadledviny, pak může být postižená nadledvina také odstraněna v rámci tzv. adrenalektomie. Pokud karcinom prorůstá do okolních cév, mohou chirurgové části těchto cév během operace odstranit. Parciální (částečná) nefrektomie je takový chirurgický zákrok, při kterém se sice odstraní celý nádor, ale ponechá se co možná největší zdravá část postižené ledviny.

Během laparoskopického operačního přístupu provede chirurg pouze několik malých řezů na kůži – na rozdíl od řezu břicha v délce 25 cm při klasické operaci s otevíráním břišní stěny (laparotomie). Při laparoskopii používá chirurg speciální teleskopické zařízení se světelným zdrojem a optikou na odstranění celé ledviny anebo z ledviny vyřízne jen celý nádor, pokud je menších rozměrů. Laparoskopický chirurgický zákrok trvá déle než laparotomie, avšak je méně bolestivý a uživatel se zotavuje rychleji. Po tomto zákroku bývá uživatel v nemocnici kratší dobu, riziko komplikací bývá menší a rychleji dochází k zotavení zdravotního stavu.

Radioterapie
Radioterapie (ozařování) využívá vysokoenergetické rentgenové paprsky na zničení nádorových buněk a jako samostatná léčebná metoda se v případě karcinomu ledvin nepovažuje za efektivní. Vzhledem ke karcinomu ledviny se jako terapeutická možnost používá jen velmi vzácně, protože míra poškození zdravé tkáně ledviny ozařováním je velmi velká. Kromě toho není tento typ nádoru pro léčbu ozařováním příliš citlivý. Přistupuje se k ní pouze tehdy, pokud u uživatela nelze z různých příčin provést chirurgický zákrok. Radioterapie se nejčastěji využívá v případech, kdy se tumor rozšířil ve formě kostních nebo mozkových metastáz; pak může zlepšit některé příznaky nemoci, jako je bolest kostí nebo otok mozku.

Mezi nejnovější moderní léčebné postupy v radioterapii patří stereotaktická radiochirurgie, která je navržena tak, aby optimalizovala dávky záření jen do přesně vymezené oblasti nádoru bez poškození okolní zdravé tkáně.

Vnější ozařování (externí radioterapie) může v místech ozařovacího pole způsobit na kůži reakci podobnou spálení na slunci. Ostatní nežádoucí účinky mohou být: nevolnost, zvracení, průjem a zvýšená únava. Vnitřní ozařování (vnitřní radioterapie, brachyterapie) může způsobit krvácení, infekci a případně poranění okolní tkáně.

Chemoterapie
Chemoterapie využívá účinek speciálních léků (cytostatika), které ničí zhoubné nádorové buňky. Je dobře účinná u velkého počtu nádorových onemocnění, avšak většina případů karcinomu ledvin je na všechny chemoterapeutické léky rezistentní. Cytostatická léčba u karcinomu ledviny proto selhává a nevede k uspokojivým výsledkům. Odborníci pokračují ve výzkumu a hledání nových účinnějších léků a nových cytostatických kombinací.

Imunoterapie
Na rozdíl od většiny jiných typů nádorových onemocnění reaguje pokročilý karcinom ledvin na chemoterapii velmi slabě; překvapivě dobře však reaguje na tzv. imunoterapii, což ji staví do pozice léčby prvního výběru. Bylo prokázáno, že karcinom ledvin je jedním z mála typů nádorů, se kterým lidské tělo dokáže bojovat prostřednictvím imunitního systému. Imunoterapie (též nazývaná biologická terapie) je navržena tak, aby stimulovala vlastní imunitní systém uživatela. Používá látky vytvořené organickým tělem nebo uměle v laboratoři k tomu, aby podporovaly, usměrňovaly nebo obnovovaly obranné funkce imunity.

Imunoterapie je v současnosti nejúčinnější léčbou metastatického karcinomu ledvin. K této léčbě se používají preparáty, které podporují aktivitu buněčné a protilátkové imunity.

Podávané vysoké dávky těchto preparátů mohou vyvolávat silné nežádoucí účinky, jako je příliš nízký krevní tlak, stagnace tekutiny v plicích, poškození ledvin, srdeční záchvaty, krvácení, zimnice a horečka s třesavkou. Někteří uživateli proto musí během této léčby zůstat v nemocnici někdy i delší dobu za účelem sledování zdravotního stavu. Pokud jsou tyto nežádoucí účinky velmi výrazné, pak se u uživatelů, kteří nesnášejí vysoké dávky, přistupuje k léčbě nižšími dávkami.

Léčba imunoterapií a chemoterapií se někdy kombinuje a aplikuje současně.

Další sledování
Po ukončení terapie nádorového onemocnění by se měly u uživatela pravidelně provádět kontroly krevních parametrů funkčnosti ledvin, rentgen hrudníku, CT břišní a hrudní dutiny a také některá jiná zobrazovací vyšetření, které jsou schopna odhalit, zda se nemoc nevrací, zda se nevytvářejí vzdálené metastázy nebo nový nádor v místě původního operovaného. Tyto kontroly by se měly provádět každé tři měsíce během prvního roku, každé čtyři měsíce během druhého až pátého roku a následně jednou ročně.

Generalizovaný (metastazující) karcinom ledvin
V nejpokročilejším stádiu (IV) se nádorové buňky oddělí od původního nádoru a „vycestuj“ přes lymfatický systém a krevní oběh do jiných vzdálených částí těla, kde začínají růst a vytvářet metastatická ložiska (metastázy). Nejčastějším místem výskytu metastáz jsou plíce, ale nádor se může rozšířit i do protilehlé ledviny, kostí, jater, mozku, kůže a jiných lokalit.

Současný výzkum

Protože karcinom ledvin nereaguje dobře na tradiční chemoterapii, klade se při jeho léčbě důraz na zkoušení nových a originálních léků, imunoterapii a jiné biologické léčebné metody.

Nádorové vakcíny jsou pokusným léčebným postupem, který pomáhá vlastnímu imunitnímu systému uživatela v boji s nádorovým onemocněním. Lékaři testují účinek řady různých druhů vakcín u lidí s generalizovaným karcinomem ledvinových buněk, a to s cílem zabránit růstu nádorové nemoci a alespoň stabilizovat stav uživatela. Některé vakcíny se vyrábějí z vlastní tkáně nádoru uživatela a jsou pak podávány po chirurgickém zákroku, jiné jsou vyrobeny z proteinů (bílkovin), které se nacházejí na povrchu nádorových buněk, nebo z dendritických buněk infiltrujících tumor.

Alogenní transplantace kmenových buněk –„minitransplantace“ je jiným příkladem imunoterapie. uživateli se nejprve podrobí chemoterapii, která potlačí jejich imunitní systém, a následně jsou kmenové buňky od HLA identického dárce (obvykle uživatelův sourozenec) transplantovány nemocnému. Další vysoce účinné léky se pak podávají na potlačení uživatelova stávajícího imunitního systému, dokud se kmenové buňky dárce neuchytí a nevytvoří nový imunitní systém (uchycení štěpu). Nové buňky z imunitního systému dárce bojují proti přetrvávajícím nádorovým buňkám uživatela; tato reakce se nazývá „reakce štěpu proti nádoru“. Nový imunitní systém může rovněž zasáhnout i uživatelovy zdravé tkáně a zapříčinit nemoc „štěpu proti hostiteli“. Takto vzniklý stav se dá kontrolovat pomocí speciálních medikamentů – imunosupresiv, které dokáží brzdit silné imunitní reakce.

Inhibitory novotvorby cév a jiné preparáty cílené léčby zabraňují novotvorbě nádorových cév, které tumor potřebuje pro přívod kyslíku a živin, aby mohl růst a rozšiřovat se. Další možností je použití monoklonálních protilátek proti receptorům, které se nacházejí na nádorových buňkách karcinomu ledvin.