Rakovina plic

Přehled

Rakovina plic patří mezi nejčastěji se vyskytující rakovinné onemocnění vůbec. U mužů jde dokonce o druhé nejčastější onemocnění rakovinového typu, hned za rakovinou prostaty. Průměrný věk, ve kterém k onemocnění dochází, je 55-60 let.

Rizikovými faktory jsou především kouření (cigaretový kouř) a prašnost prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme, například při povoláních s výskytem zvýšené prašnosti nebo nečistot v pracovním prostředí (dělnická povolání, bydliště blízko továrny nebo frekventované silnice apod.).

Náhodný nález při rentgenu plic bývá často jen prvním důkazem toho, že cosi s námi není v pořádku. Neduhy, jako je kašel, problémy s dýcháním, vykašlávání krve nebo úbytek tělesné hmotnosti, se vyskytují až v pozdějším stádiu a měly by být bezpodmínečně sledovány a testovány, aby se zjistila jejich příčina.

U rakoviny plic rozeznáváme:

  • malobuněčné karcinomy (cca 25% případů), které začínají metastazovat již v raném stádiu (v 80% případů jsou v době diagnózy zaznamenány metastázy i na jiných orgánech, jako jsou např. játra nebo plíce).
  • nemalobuněčné karcinomy, které rostou převážně lokálně.

Z výše uvedeného rozdělení vyplývá, že ve druhé variantě je primárním cílem operace, která je možná přibližně ve 20% diagnostikovaných případů. Následně po operaci, resp. v případě, že operace není možná, je nasazena chemoterapie a/nebo ozařování. Příštích 5 let však přežije jen přibližně 20-50% nemocných.

Malobuněčný karcinom se primárně léčí prostřednictvím chemoterapie, která zpravidla vede ke zmenšení nádoru. Avšak kvůli vysoké pravděpodobnosti návratu nemoci není prognóza na vyléčení příliš optimistická, uživateli většinou nepřežívají déle než 4-12 měsíců. Jde o skutečné zhoubnou, agresivní nemoc, s velkou pravděpodobností návratu na kterémkoliv místě v organismu. Jiskřičkou naděje jsou studie tzv. terapie imunity, která by mohla výše uvedenou prognózu zlepšit.

Obecně

Rakovina plic, odborně nazývána jako průduškový (bronchiální) karcinom, je zhoubným onemocněním průdušek.

Četnost

Asi 17% všech rakovinných onemocnění mužů postihuje plíce. Zajímavostí je, že muži jsou postihováni touto nemocí asi třikrát častejši než ženy, a to nejčastěji ve věku 55-70 let. Například v Německu jde o druhé nejčastější rakovinné onemocnění, ve Spojených státech – podobně jako v Německu – patří rakovině plic druhá příčka mezi rakovinnými onemocněními.

Příčiny

Vliv životního prostředí

Existuje řada látek, které vznik rakoviny plic podporují. Největším nebezpečím je však bezpochyby kouření; 90% všech rakovinových onemocnění plic se týká kuřáků (resp. bývalých kuřáků).

Podle studie anglické soukromé společnosti Cancer Research Funds, která se zabývá výzkumem rakoviny, zemřelo na rakovinu plic do 75. roku života 16% kuřáků. Naproti tomu nekuřáci tvořili jen asi 0,4%. Podle tohoto výzkumu je riziko onemocnění rakovinou u kuřáka 40násobně vyšší než u nekuřáka. Jak je patrné z grafu, možné riziko onemocnění rakovinou plic lze redukovat i tím, že v 50. roce života přestanete s kouřením. Tato skupina lidí (tj. bývalých kuřáků ) tvoří „jen“ 6% postižených.

Hlavní příčiny onemocnění rakovinou plic:

  • kouření
  • azbestový prach (vyskytuje se např. V brzdových obloženích nebo izolacích použitých při požární ochraně)
  • arsenité sloučeniny
  • sloučeniny chromu (cement, galvanika)
  • nikl (šperky)
  • polycyklické aromatické uhlovodíky (benzen v palivech)
  • radioaktivní látky

atd…

Geneticky podmíněné rizikové faktory

U lidí, jejichž rodiče trpěli rakovinou plic, existuje 2-3krát vyšší riziko onemocnění na tuto nemoc.

První symptomy

Spolehlivý indikátor prvních příznaků rakoviny plic v podstatě neexistuje. Kašel, problémy s dýcháním nebo bolesti v hrudi se mohou, ale nemusí objevit. Tyto obtíže kromě toho nejsou typickými symptomy nádorového onemocnění. Muži ve věku nad 40 let s nově vzniklými dýchacími potížemi a vracejícími se záněty dýchacích cest v trvání více než 3 týdnů by se měli nechat vyšetřit odborným lékařem. Bohužel většinou je nemoc identifikována až v pokročilém stadiu na základě příznaků, jakými jsou úbytek tělesné hmotnosti, vykašlávání krvavých hlenů, problémy s dýcháním nebo horečky. V tomto stádiu je již léčba neúčinná.

Diagnóza

Diagnóza rakoviny plic je ve svém raném stádiu většinou náhodná, protože nemoc se v tomto stádiu navenek neprojevuje. Diagnóza se stanovuje na základě rentgenového snímku nebo počítačové tomografie plic v souvislosti s příslušnými klinickými příznaky. V případě pozitivního nálezu je podezření na rakovinné onemocnění vyšší u dlouholetých kuřáků, resp. bývalých kuřáků. Aby bylo možné stanovit, zda se jedná o rakovinu nebo ne, je třeba podstoupit následující vyšetření:

  • Počítačová tomografie hrudníku, tj. vyšetření na základě tomografického snímku. Tato technologie poskytuje obraz vnitřku těla v mimořádně vysoké kvalitě, a to bez jakéhokoliv zatížení uživatela rentgenovými paprsky. Metoda je důležitá jednak pro lokalizaci nádoru, avšak na jejím základě je možné odhalit i rozšíření nádoru.
  • Počítačová tomografie hlavy. Při neurologických problémech, jako jsou např. bolesti hlavy, častá ztráta rovnováhy, zapomnětlivost, poruchy vidění nebo příznaky ochrnutí, lze eventuálně stanovit metastazování v mozku .
  • Sonografie břicha je vyšetření břicha ultrazvukem, jehož cílem je zjistit eventuální metastazování v játrech
  • Gamagrafie kostí je nukleárně-biologicko- medicínské vyšetření kostí za pomoci radioaktivních substancí. Používá se ke stanovení eventuálního metastazování v kostech.

Rakovinu však lze s jistotou diagnostikovat jen tak, že se z postižené tkáně plic odebere vzorek pro histologické a zytologické vyšetření pod mikroskopem. Vzorek se získává zavedením bronchoskopu do průdušek a následným odebráním vzorku.

Z histologického a prognostického hlediska můžeme bronchiální karcinom rozdělit do dvou skupin:

  • Malobuněčné bronchiální karcinomy tvoří 25-30% všech rakovinných onemocnění plic; v důsledku jejich rychlého růstu, rychlého rozšiřování a časného tvoření metastáz není prognóza příliš pozitivní. U 80% uživatelů je možné již při prvním diagnostikování dokázat výskyt metastáz. Často je najdeme v mozku, kde mají na svědomí nevolnost, bolesti hlavy nebo nejrůznější poruchy, které mohou být identické s mrtvicí. Dále jsou to například poruchy vidění, poruchy rovnováhy, ochrnutí apod.
  • Nemalobuněčné karcinomy lze dále dělit na:
      • karcinom z dlaždicového epitelu, který má na svědomí 40-50% všech rakovinných onemocnění

    adenokarcinom – 10-15 % všech rakovinných onemocnění. Představuje nejčastější formu rakoviny u nekuřáků velkobuněčné bronchiální karcinomy jsou relativně vzácné, představují jen asi 5-10% všech rakovinných onemocnění

    Z mikroskopicko-histologického hlediska můžeme nádory rozdělit na:

    • G1 – dobrý
    • G2 – mírný
    • G3 – špatně diferencovaný
    • G4 – nediferencovaný

    Nádory G1 mají méně špatnou prognózu. Nejhorší prognózu mají nádory plic G4. Malé nádory bez postižení lymfatických uzlin a metastáz mají naproti tomu relativně dobrou prognózu.

    Terapie

    Terapie průduškového karcinomu v první řadě závisí na jeho histologickém typu a rozsahu (progresu, stádiu, ve kterém byl diagnostikován). Dalším důležitým faktorem pro zvolení terapie je to, zda jde o průduškový karcinom malobuněčný nebo nemalobuněčný.

    Terapie nemalobuněčného průduškového karcinomu

    Pokud je to možné, měly by být nemalobuněčné karcinomy odstraněny operačně. Operace je možná, pokud se nevyskytují vzdálené metastázy. Po operaci by měl být uživatel ozařován v případě, že se vyskytnou metastázy v lymfatických uzlinách, případně pokud byly infiltrovány sousední struktury. uživateli, u kterých došlo k metastazování nebo jejichž nádor je příliš velký a tedy neoperovatelný, jsou ozařováni a případně podstoupí chemoterapii. Ozařování se provádí pomocí lineárního urychlovače (50 a 60 Gy).

    Terapie molobuněčných průduškových karcinomů

    uživateli s malobuněčným karcinomem zpravidla operaci nepodstupují. Molobuněčné karcinomy jsou zvláště citlivé na chemoterapii i na ozařování. Výhodou chemoterapie je její dopad i na vzdálené metastázy, které se vyskytují u 80% diagnostikovaných uživatelů. Ozařování může chemoterapii předcházet, např. při problémech s dýcháním, které způsobuje tlak metastáz na dýchací cesty; ozařování však může chemoterapii i následovat. Specialní ozařování se používá k ničení metastáz v mozku rovněž jako prevence, i když ostatní výsledky metastázy v mozku nenaznačují.

    Prognóza

    Dalo by se říci, že v případě rakoviny není prognóza nijak růžová. Lze operovat pouze 20% všech nemalobuněčných rakovinných onemocnění postihujících plíce. 5 let po operaci žije jen asi 30-50% operovaných. Z neoperovaných uživatelů, kteří podstoupili ozařování, žije po 5 letech jen asi 20-30%. S výskytem metastáz a malobuňkových karcinomů se prognóza ještě zhoršuje. Průměrná doba života činí 4-12 měsíců. Nicméně existují i výjimky; lidé postižení touto chorobou by proto neměli předčasně házet flintu do žita a měli by s ní bojovat.