Rakovina prsu
Karcinom prsní žlázy je nejčastějším rakovinným onemocněním žen v Německu. Touto rakovinou tak ve svém životě onemocní 8 – 10% všech žen.
Ve vzácných případech jí jsou postiženi i muži. Věkový průměr postižených leží mezi 45. – 50. a dále pak mezi 60. – 65. rokem života.
Rizikovými faktory jsou hlavně rodinné zátěže, jako je například rakovina prsu u příbuzenstva, nadváha, pozdní nebo žádné těhotenství, hormonální terapie (izoluje estrogeny) a proliferativní mastopatie. Na základě četnosti a značně lepší prognózy při včasné diagnóze se zdůrazňuje včasné rozpoznání rakoviny prsu, a to intenzivním samovyšetřením, pravidelnými kontrolami u gynekologa, jakož i pomocí mamografii v doporučených intervalech.
Kromě mamografie jsou na potvrzení diagnózy vhodná i jiná opatření – ultrazvuk, biopsie (odběr vzorku tkáně) a MRT.
Možnou léčbou je operace, případně s předcházející chemoterapií zaměřenou na zmenšení tumoru. Pokud je to možné, dává se přednost operaci se zachováním prsu. V případě rozsáhlého tumoru nelze amputaci prsu zabránit. V každém případě se odebírají i lymfatické uzliny z podpaží, aby se určilo stádium onemocnění. Pro tento účel se dodatečně provádí i vyšetření horní části břicha ultrazvukem a scintigrafie kostí. Pro další léčbu je rozhodující i vyšetření tkáně (hlavně určení tzv. hormonálních receptorů).
Pooperační léčba zahrnuje léčbu ozařováním, chemoterapii a/nebo hormonální léčbu a také pooperační vyšetření. Léčba se stanovuje individuálně na základě věku uživatelky, citlivosti tumoru na hormony a stádia onemocnění.
DEFINICE A VÝSKYT
Karcinomem prsní žlázy rozumíme zhoubné onemocnění prsu. Karcinom prsní žlázy je v západních zemích nejčastějším nádorových onemocněním žen. Rakovina prsu představuje asi 18% všech zhoubných onemocnění u žen. V Německu onemocní každý rok na tento zhoubný tumor přibližně 1 až 2 z 1 000 žen. Ze všech žen v Německu onemocní někdy ve svém životě na toto onemocnění cca 10%. Věkový průměr leží mezi 45. – 50. a dále mezi 60. – 65. rokem života. Vyjádřeno v absolutních počtech to znamená, že v Německu na rakovinu prsu ročně onemocní 48 000 žen a okolo 18 000 žen na tuto nemoc ročně zemře.
Pokud si představíme kříž s prsní bradavkou jako středem, pak můžeme provést prostorové rozdělení četnosti do čtyř kvadrantů. Mimořádně často je napadán horní zevní kvadrant, neboť obsahuje největší část prsní žlázy.
Příčina vzniku rakoviny prsu není ještě zcela objasněna. Vychází se však z toho, že přibližně u 5% nemocných žen nese spoluodpovědnost genetická příčina. Riziko rakoviny tak např. stoupá na trojnásobek u lidí, u nichž je nemocná příbuzná prvního stupně. Zdá se, že jisté změny v genotypu podporují vznik tumorů, avšak dokázáno to bylo jen u několika málo typů nádorů. Další rizikový faktor představuje nejprve nezhoubné množení lalůčků žlázy a vazivové tkáně, takzvaná proliferativní mastopatie. Vznik rakoviny prsu podporuje i strava bohatá na tuky, ozáření ionizujícím paprsky, užívání tabáku a alkoholu, a rovněž dlouhodobé užívání ženských pohlavních hormonů (estrogenů). Naproti tomu užívání antikoncepčních pilulek pravděpodobně riziko rakoviny nezvyšuje.
PREVENCE A RIZIKO ONEMOCNĚNÍ
Obecná prevence sestává z redukce hmotnosti, jako i z alkoholové a tabákové abstinence. Užívání estrogenů, např. na zmírnění obtíží během přechodu, by mělo nastávat pouze pod přísnou lékařskou kontrolou a podle možnosti časově omezeně. Zjištění, že hladina estrogenu u žen po přechodu může podpořit vznik rakoviny, vedla k myšlence snížit tuto hladina léky. Antiestrogen Tamoxifen, dlouhodobě nasazováný v léčbě proti nádorům, skutečně vedl ke snížení rizika nádorů. Léčba Tamoxifenem je však spojena s řadou vedlejších účinků. Protože však navzdory několika studiím, především v USA, stále neexistují dostatečné zkušenosti o účinku při dlouhodobém užívání, nedá se tato metoda obecně doporučit.
Rozhodující význam má nadále samovyšetření jako opatření včasné diagnostiky. Zahrnuje prohlídku a prohmatání kůže prsu a podpaží. Zatvrdliny, uzlíky, nehojící se rány, propady v kůži, nabobtnání lymfatických uzlin nebo sekrece z prsní žlázy jsou až do prokázání opaku vždy podezřelé a vyžadují lékařské vyšetření.
Nehledě na doporučeníhodné samovyšetření intenzivním prohmatáním mají ženy v Německu od 20. roku života jednou ročně možnost nechat se bezplatně lékařsky vyšetřit na rozpoznání rakovinných onemocnění. Ženy mezi 50. a 70. rokem života by se měly každé dva roky podrobit mamografii. Rizikové uživatelky (častá nádorová onemocnění v rodině, proliferativní mastopatie apod.) by si měly nechat dělat mamografii pravidelně již od 30. roku života.
Vzhledem k četnosti onemocnění v rodině se již delší dobu předpokládá genetická příčina. V nedávné době byly objeveny tři nádorové geny BRCA – 1, 2 a 3. BRCA je přitom zkratka pro Breast Cancer. U nositelů mutace BRCA-1 je riziko onemocnění rakovinou prsu o 85% vyšší. U mužů s tímto genetickým defektem je trojnásobně vyšší riziko karcinomu prostaty a čtyřnásobně vyšší riziko rakoviny střeva. Se zvýšeným rizikem vzniku rakoviny prsu o 85% je rovněž spojena mutace BRCA-2. Zvýšení rizika v souvislosti s BRCA-3 není ještě dostatečně prozkoumáno.
Genový test je nákladný a drahý; testují se jen určité uživatelky, a to po důkladném vyšetření a poradenství. Pro tento test byla proto stanovena jistá kritéria:
- dvě ženy v jedné rodině s karcinomem prsní žlázy nebo s karcinomem ovarií, z nichž minimálně jedna onemocněla před 50. rokem života
- příbuzná prvního stupně s jednostranným karcinomem prsní žlázy před 30. rokem života;
- příbuzná prvního stupně s oboustranným karcinomem prsní žlázy před 40. rokem života;
- příbuzná prvního stupně s karcinomem ovarií před 40. rokem života;
- příbuzný mužského pohlaví s karcinomem prsní žlázy.
Protože však pro nositele těchto mutací doposud neexistuje žádná specifická možnost léčby, omezují se opatření na měsíční samovyšetření a pololetní preventivní vyšetření od 25. roku života.
Většina nádorů však vzniká spontánními mutacemi a i při existenci výše uvedených kritérií lze jen u 15% těchto osob dokázat genovou mutaci BRCA-1. Negativní výsledek testu mimoto nevylučuje, že možná existují ještě další mutační místa genů, která dosud nebyla identifikována a která mají pro vznik tumorů význam. Konečné posouzení genového testu proto stále schází.
DIAGNOSTIKA A ROZDĚLENÍ STÁDIÍ
Při sebemenším podezření na karcinom prsní žlázy se musí provést důkladné lékařské vyšetření. Kromě anamnézy a podrobného prohmatání obou prsů, podpaží a jamek klíční kosti se provede rentgenové vyšetření prsů a vyšetření ultrazvukem. Mamografie, tj. rentgenové vyšetření prsou, umožňuje prokázat mikroskopické kornatění, určit velikost a počet nádorů a odlišit nezhoubné změny. Mikroskopický vápník, který se hromadí v kanálcích napadené tkáně prsu je nepřímým důkazem ještě velmi malého tumoru (za daných okolností).
Vyšetření ultrazvukem spolu s mamografií značně zvyšuje jistotu při diagnóze. Ve sporném případě se během kontroly ultrazvukem může tenkou jehlou odebrat vzorek tkáně (biopsie) na mikroskopické vyšetření. Mamografie a ultrazvuk jsou kromě toho potřebné bezprostředně před operací, aby mohla být přesně označena operovaná oblast. Počítačová tomografie, vyšetření kostí otevřenými zářiči (scintigrafie kostí) a ultrazvukové vyšetření jater poskytují údaje o případně se vyskytujících metastázách. Před operací lze určit nádorové markery CEA a CA 15-5, které se v souvislosti s maligními onemocněními ve zvýšené míře objevují v krvi.
Po operaci může opětovný nárůst těchto nádorových markerů upozornit na nový výskyt tumoru. Výsledek mikroskopického vyšetření tkáně (histologie) podá vysvětlení o typu nádoru a o stupni jeho agresivity (grading). Vyšetření nádoru a lymfatických uzlin získaných operací umožňuje získat přehled o rozsahu a rozšíření nádoru, tj. o metastázách. Nezávisle na tom se na jednom vzorku nádoru zkoumá, zda obsahuje receptory pro ženský pohlavní hormon estrogen. Estrogen může stimulovat růst nádoru. Jeho „odebrání“ může naopak růst tumoru brzdit. Výsledky vyšetření se mohou seřadit do takzvaného schématu TNM (tumor, lymfatické uzliny, metastázy). Z toho zase vyplývá rozdělení stádií. Toto rozdělení stádií určuje spolu s histologií prognózu a léčebnou strategii. Protože histologické zkoumání probíhá už během operativního zákroku (rychlé histologické vyšetření), může být rozsah operace značně ovlivněn.
Všechny nádory prsů lze hrubě rozdělit na karcinomy mlékovodů, nazývané rovněž jako duktální karcinom, a na karcinomy prsní žlázy nazývané také jako lobulární karcinom.
| Druh rakoviny prsu | Četnost v % % |
| invazivně duktální karcinom | 75 |
| koloidní karcinóm | 15 |
| lobulárně invazivní karcinom | 10 |
| tubulární karcinom | vzácně |
| adenocystický karcinom | vzácně |
| papilární karcinom | vzácně |
|
Nejčastější formy tumorů |
|
KARCINOM PRSNÍ ŽLÁZY U MUŽE
Toto onemocnění je u mužů vzácné. Bývá však většinou objeveno až v pokročilém stádiu. Protože fascie prsního svalu je často již překročena, musí se tento sval odstranit. Stejně jako u ženy je pro prognózu rozhodující rozsah napadení axilárních lymfatických uzlin. Léčba a pooperační péče se neliší od léčby a péče u nemocných žen. Prognóza je však většinou nepříznivější než u ženy, a to kvůli často pokročilému stádiu tumoru při jeho objevení.
INFLAMATORICKÝ KARCINOM PRSNÍ ŽLÁZY
Nezávisle na typu karcinomu mohou nádorové buňky vniknout do mízovodů uložených pod kůží. Tím dochází k lymfostázi a otoku roztažených kožních oblastí. Kůže se pak svým vzhledem podobá pomeranči nebo se projevuje zčervenání podobné zánětu; odtud pochází název inflamatorický karcinom. Prognóza je mimořádně nepříznivá a vyžaduje intenzivní polychemoterapii, po které následuje operace a/nebo ozařování.
Terapie
Při volbě terapie je rozhodující velikost nádoru, histologické vlastnosti nádoru, stav hormonálních receptorů, metastazování, jakož i stav menopauzy. Kromě operace a léčby ozařováním se dnes užívá i adjuvantní resp. neoadjuvantní chemoterapie a hormonální terapie. Adjuvantní terapie, tedy doplňková terapie, je primární terapie, tj. léčba následující ihned po operaci a po terapii ozařováním; neoadjuvantní terapie následuje před operací.
Primární terapie
Radikální operace
Radikální operace, tj. odstranění celého prsu, se musí v dnešní době provádět už jen u cca jedné třetiny uživatelek. Musí se provést vždy, když je nádor větší než 2 cm a když existuje nepříznivý poměr mezi velikostí tumoru a zbylou tkání prsu, jakož i v případě nepříznivé histologické vlastnosti, jako je např. multicentricita nebo rozsáhlá lymphangiosis carcinomatosa.
Při radikální operaci se odstraňuje celé tělo prsu, tedy celý prs. Existují různé možnosti, jak po takové rozsáhlé operaci prs znovu „zrekonstruova“ . Rekonstrukce přitom může nastat hned po radikální operaci. Mezi oběma operacemi však mohou rovněž uběhnout týdny až roky. Rekonstrukci prsu lze provést pomocí vlastní tkáně, např. svalové tkáně nebo tkáně z břišní stěny, anebo jsou k dispozici protézy z umělé hmoty, které jsou vyplněny různými materiály, jako je např. silikon. Protože dodnes není uspokojivě vysvětleno, zda silikon eventuálně se uvolňující z poškozených protéz vede k vedlejším účinkům v celém těle, používají se i alternativní materiály, jako jsou roztoky kuchyňské soli. Značná nevýhoda protéz spočívá ve vytváření vazivových kapslí kolem cizího tělesa. Tím způsobená hrubá zatvrdlina neomezuje jen kosmetický výsledek, ale ztěžuje i diagnostiku případné recidivy, tj. návrat onemocnění.
Pro dosažení co nejlepších kosmetických výsledků je současně s rekonstrukcí nemocné strany upravována i zdravá strana.
Plastická operace zachovávající prs
U cca 65% uživatelek je možná plastická operace zachovávající prs v kombinaci s léčbou ozařováním. Předpokladem tohoto postupu je velikost nádoru maximálně 2 cm, přičemž u velkého prsu jsou možné i výjimky z tohoto pravidla. Tumor by se však měl omezovat jen na jediné ložisko.
V závislosti na velikosti odstraněné tkáně se kvůli lepšímu kosmetickému výsledku může do vzniklé dutiny vložit malá protéza. Riziko recidivy po plastické operaci zachovávající prs je ve srovnání s radikální operací větší. Následným pooperačním ozařováním zbylého tkáně se toto riziko může snížit až o 20%. V současnosti by se měly všechny operace zachovávající prs provádět s léčbou ozařováním!
Nezávisle na rozsahu operace se musí odstranit lymfatické uzliny v podpaží postižené strany. Mělo by se odebrat minimálně 10 lymfatických uzlin, které by se měly vyšetřit na existenci metastáz. Stav lymfatických uzlin je rozhodujícím kritériem pro další terapii a důležitým faktorem pro posouzení prognózy onemocnění.
Aby byly ženy ušetřeny operativního odstraňování lymfatických uzlin a částečných nepříjemných následků, jako je omezení při pohybu, poruchy vnímání nebo lymfedém, hledají se nové metody, které umožňují získat údaje o napadení lymfatických uzlin. V současnosti se v rámci studií zkoumá biopsie „sentinel-node“ . Při ní se do okolí karcinomu prsní žlázy vstřikuje radionuklid a vzápětí se detektorem zkoumá, zda se radionuklid v lymfatické uzlině obohatil. Pokud ano, pak se obohacená lymfatická uzlina odstraní a histologicky prozkoumá. Je-li napadena metastázami, následuje operativní „vyčištění“ podpaží. Pokud tato lymfatická uzlina není změněna, pak se operace podpaží nekoná. Přitom se vychází z toho, že zdravé lymfatické uzliny radionuklid neukládají.
Radiační terapie
Radiační terapie je při léčbě karcinomu prsní žlázy nenahraditelná. Po plastické operaci zachovávající prs musí vždy následovat radiační terapie zbylého prsu. Po radikální operaci se pomocí histologických faktorů musí individuálně zjistit, zda je radiační terapie nutná. To se týká např. tumorů větších než 5 cm a infiltrace prsního svalu.
Ozařování se dnes provádí pomocí lineárních urychlovačů s maximální energií 20 MeV. Léčba každé uživatelky se stanovuje individuálně pomocí počítačem podporovaných systémů pro plánování ozařování, a to na základě dříve provedného vyšetření počítačovou tomografií. Díky moderní technice se zlepšila účinnost léčby a rovněž se značně snížila i míra vedlejších účinků.
Ozařování se provádí pět dní v týdnu. Celková délka trvání závisí na výši jednotlivé a celkové dávky a v průměru činí 5 až 7 týdnů. Samotné ozařování trvá jen několik minut a uživatelka jej necítí, není vůbec bolestivé. Aby se zabránilo podráždění pokožky, nemělo by během léčby ozařováním docházet k její mechanické, tepelné a chemické zátěži. Denní aplikování pudru může překrýt zčervenání kůže, které po ukončení terapie opět zmizí. Ke konci radiační léčby bývají uživatelky často zcela vyčerpány a cítí se unaveně. Tyto obtíže se však v průběhu několika týdnů opět zlepší. Někdy se v ozařované oblasti pozorují trvalé změny, jako je silnější pigmentace pokožky, jakož i malé „pavučinově“ rozšířené krevní cévky.
V závislosti na histologickém nálezu se u každé uživatelky musí individuálně rozhodnout o tom, zda se kromě ozařování zbylého prsu resp. prsní stěny musí ozařovat i lymfatické odtokové cesty v podpaží, v jamce klíční kosti nebo ve střední prsní stěně.
Adjuvantní terapie
Adjuvantní, tj. doplňková terapie, je medikamentózní terapie, která následuje po primární terapii, jako je hormonální terapie, chemoterapie nebo kombinace obou. Adjuvantní terapie má zasáhnout metastázy, které existují v době primární terapie. Volba terapeutického postupu závisí v první řadě na stavu lymfatických uzlin. Mezi další faktory, které je třeba zohlednit, patří stav hormonálních receptorů nádoru, jakož i stav menopauzy uživatelky.
Následující tabulka slouží k vysvětlení nejdůležitějších výrazů:
| stav lymfatických uzlin | |
| žádné metastázy lymfatických uzlin v podpažních lymfatických uzlinách | nodálně negativní |
| metastázy lymfatických uzlin v podpažních lymfatických uzlinách | nodálně pozitivní |
| stav hormonálních receptorů | |
| nádorová tkáň neobsahuje hormonální receptory | negativní |
| nádorová tkáň obsahuje hormonální receptory | pozitivní |
| stav menopauzy | |
| před menopauzou, tj. před posledním menstruačním krvácením | přemenopauzální |
| po menopauze, tj. po posledním menstruačním krvácení | postmenopauzální |
To, zda je u uživatelek s nodálně negativním karcinomem prsní žlázy nezbytné zavést adjuventní terapii, závisí na individuálním riziku uživatelky, tj. na tom, zda se u ní mohou později vyvinout metastázy. Při odhadování tohoto rizika se zohledňují faktory, jako je velikost tumoru, histologický typ nádoru a stupeň jeho agresivity. uživatelky se pak dělí na uživatelky s malým, středním nebo vysokým rizikem.
Vycházíme-li ze stavu metastáz a stavu hormonálních receptorů, pak i při nodálně negativním karcinomu prsní žlázy jsou v principu na výběr následující možnosti léčby příslušející danému odhadu rizika:
| malé riziko | střední riziko | vysoké riziko | |
| Předmenopauzální | |||
| Z hlediska hormonálních receptorů – pozitivní | žádná adjuvantní terapie nebo Tamoxifen | Tamoxifen ± Chemoterapie | Tamoxifen ± Chemoterapie |
| Z hlediska hormonálních receptorů – negativní | žádná adjuvantní terapie | žádná adjuvantní terapie | chemoterapie |
| Postmenopauzální | |||
| Z hlediska hormonálních receptorů – pozitivní | žádná adjuvantní terapie nebo Tamoxifen | žádná adjuvantní terapie nebo Tamoxifen | Tamoxifen ± Chemoterapie |
| Z hlediska hormonálních receptorů – negativní | žádná adjuvantní terapie | žádná adjuvantní terapie | chemoterapie |
| Senium ((> 70 let) ) | žádná adjuvantní terapie nebo Tamoxifen | žádná adjuvantní terapie nebo Tamoxifen | je-li – pokud jde o hormonální receptory –pozitivní: Tamoxifen |
U uživatelek s nodálně pozitivním karcinomem prsní žlázy vždy následuje adjuvantní terapie, která však pro uživatelky s nodálně negativním karcinomem prsní žlázy odpovídá zvýšenému riziku. Rozdíl spočívá ve volbě chemoterapie.
Chemoterapie
Účinnost chemoterapie závisí na stavu menopauzy uživatelky. Pravděpodobnost recidivy může u předmenopauzálních žen klesnout až o 37%, u postmenopauzálních žen na cca 20%.
U karcinomu prsní žlázy probíhá klasická chemoterapie podle schématu CMF, tj. pomocí látek cyklofosfamid + methotrexát + fluorouracil, v celkem více než 6 cyklech. Toto schéma chemoterapie se nasazuje hlavně v adjuvantní terapii nodálně negativního karcinomu prsní žlázy v závislosti na odhadu rizika. V posledních letech se v případě nodálně pozitivního karcinomu prsní žlázy nasazuje alternativně ke schématu CMF stále více i chemoterapie obsahující antracyklin, a to podle schématu EC (tj. + epirubicin + cyklofosfoamid), podle schématu AC (tj. + adriamycin + cyklofosfoamid) anebo podle schématu FEC (tj. + 5-fluorouracil + epirubicin + cyklofosfoamid). V těchto případech jsou aplikovány 4 cykly.
Hormonální terapie
Pro hormonální terapii jsou k dispozici různé látky, které se odlišují ve svém způsobu účinku. Doposud je možná terapie spojena s podáváním antiestrogenu Tamoxifenu. Tamoxifen zabraňuje vázání estrogenu na estrogenní receptory, přičemž se sám na ně váže a tím je obsazuje; pak mluvíme o kompetitivní inhibici. Tamoxifen je stejně dobře účinný u předmenopauzálních i postmenopauzálních žen. Standardní užívání trvá více než pět let. Vyhodnocení několika studií ukázalo, že Tamoxifen by se u receptorově negativních uživatelek podávat neměl; u receptorově pozitivních uživatelkách je kombinovaná hormonální chemoterapie naopak výhodou. V současnosti se ve více studiích zkoumají nové antiestrogeny, jako je např. Toremifen, nebo selektivní estrogenové receptorové modulátory, jako je Raloxifen, a to kvůli jejich účinnosti a snášenlivosti.
Kromě toho probíhá v současné době několik mezinárodních studií, které ověřují jiné hormonální terapie jako alternativy k Tamoxifenu. Patří k nim inhibitory aromatázy, jako je např. Exemestan (Aromasin), Letrozol (Femara), Anostrozol (Arimedex). Inhibitory aromatázy jsou látky, které tlumí jistý enzym, a to aromatázu, který má význam pro tvorbu estrogenu mimo vaječníky. Účinek tedy spočívá v zabranění produkce estrogenu. Nasazení těchto léků má tedy smysl pouze u žen po menopauze resp. po odstranění vaječníků.
Nová možnost léčby v rámci hormonální terapie spočívá v ovariektomii (tj. odstranění vaječníků) nebo v medikamentózní léčbě GnRH analogy, což jsou látky, které eliminují produkci estrogenu a progesteronu ve vaječnících. Tato možnost léčby se dosud využívá jen v podmínkách studií u předmenopauzálních uživatelek, které mají pozitivní hormonální receptory a které vykazují vysoké riziko.
Terapie metastazujícího karcinomu prsní žlázy
O metastazujícím karcinomu prsní žlázy mluvíme v případech, kdy se vytvoří vzdálené metastázy, např. v játrech, kostech nebo v mozku. U uživatelek se vzdálenými metastázami je třeba zvážit, zda bude nasazena chemoterapie či hormonální terapie anebo jejich kombinace.
Chemoterapie
U tumorů, které jsou negativní vzhledem k hormonálním receptorům, se v případě krátkého časového odstupu mezi terapií karcinomu prsní žlázy a výskytem metastáz, jakož i v případě rychlého růstu metastáz, dává obecně přednost chemoterapii. Přitom mohou být nasazována výše uvedená schémata chemoterapie. Při výskytu metastáz se však ukázaly jako účinné i jiné látky, jako je např. Taxane Paclitaxel (Taxol) a Docetaxel (Taxotere). Používání dalších látek, jako je např. Gemcitabin (Gemzar), Capecitabine (Xeloda) nebo liposomální Doxorubicin (Caelix), se zkoumá prostředenictvím studií.
Hormonální terapie
uživatelky, které mají (vzhledem k hormonálním receptorům) pozitivní karcinomy prsní žlázy, s krátkým časovým odstupem mezi terapií karcinomu prsní žlázy a výskytem metastáz, s metastázami bezprostředně život ohrožujícími nebo s omezeným celkovým zdravotním stavem, mohou být podrobeny hormonální terapii, která je snášena podstatně lépe než chemoterapie. Byly popsány reakce až do 60%. Hormonální terapií lze dosáhnout zlepšení až ve 25 procentech případů i u uživatelek, které mají (vzhledem k hormonálním receptorům) negativní karcinomy prsní žlázy.
Hormonální terapie je nasazována podle stejných principů, které byly popsány u adjuvantní terapie. V případě postmenopauzálních uživatelek získávají inhibitory aromatázy (v důsledku nových údajů ze studií) na významu, hlavně v primární hormonální terapii metastazujícího karcinomu prsní žlázy, a mohou vystřídat Tamoxifen jako prostředek první volby.
Imunoterapie
Existují ženy, u kterých karcinom prsní žlázy nese na povrchu buňky určité receptory, které lze histologicky dokázat a které se označují HER2. V posledních letech byla vyvinuta protilátka, která se může na tyto speciální receptory HER2 vázat a která podporuje ničení nádorové buňky. Tato protilátka se označuje jako trastuzumab, lék se nazývá Herceptin. Doposud je jeho nasazení možné pouze u uživatelek s metastazujícím karcinomem prsní žlázy, s prokázaným receptorem HER2 nebo alespoň se dvěma absolvovanými chemoterapiemi. Protilátka se může podávat samostatně, jakož i v kombinaci s chemoterapií.
RADIAČNÍ LÉČBA
V závislosti na druhu stávajícího metastazování má smysl radiační terapie. Ozařování je nutné vždy tam, kde existují lokální ohraničené potíže a kde jsou metastázy citlivé na ozařování. Sem patří především kostní a mozkové metastázy.
Kromě dosud představených možností terapie lze v případě kostních metastáz navíc s dobrým úspěchem nasadit bifosfonáty, které snižují další odbourávání kostí, a vedle zmírňování bolestí tím zmenšují i riziko fraktury, tj. riziko zlomeniny kostí.